Něco málo z historie synchronizovaného plavání

Synchronizované plavání je nejmladším odvětvím plaveckých sportů. Přitom předchůdce synchronizovaného plavání - umělecké plavání je stejně staré jako plavecké soutěže. Umělecké plavání bylo předváděno mezi plaveckými soutěžemi jako zpestření programu nebo jako atrakce. Bylo uváděno v dějinách starého Egypta a staré Číny. První vystoupení uměleckého plavání na evropském kontinentu bylo ve Vídni roku 1816. Dosud nebylo svázáno žádnými pravidly, jejich cílem bylo pobavit, oslnit a okouzlit diváky. Těmi nejsilnějšími faktory těchto vystoupení byla stupňování programu, náročnost a pestrost brazců ve vodě, hra světel, barev a hudby (Motyčka, 2001, p. 107).

Synchronizované plavání je typickým ženským sportem. Tento sport sice nemá mužskou kategorii, ale byl založen jedním z otců zakladatelů Spojených států, Benjaminem Franklinem. Vyrůstal v Bostonu, Massachusetts, a hodně času trávil koupáním v Atlantickém oceánu, kde experimentoval se cvičením a jeho přínosem ke zdraví. V roce 1724, na výletě v Londýně, u řeky Temži svolával lidi ke svému vystoupení "okrasné plavání". Zasloužil se o rostoucí popularitu plavání, která rozhodně přispěla ke vzniku synchronizovaného plavání (synchroswim.isport.com).

V polovině 19. stolení muži v Severní Americe předváděli různé obrazové formace na hladině přírodních jezer. Soutěžní variantu předvedli v Berlíně v roce 1890 a v roce 1891 vystupovali v "uměleckém a obrazovém plavání" v Anglii. Za zakladatelku synchronizovaného plavání je považovaná australská plavkyně Anetta Kellerman, která v roce 1907 představila v New Yorku "balet ve vodě" ve vodní nádrži. Američanka Katherine Curtis, docentka na Chicagské univerzitě, založila 1. klub "vodního baletu" v roce 1923. V roce 1934 u příležitosti Světové výstavy v Chicagu Katherine Curtis představila skupinu 60 amerických studentek. V souvislosti s tímto vystoupením se objevil poprvé název "synchronizované plavání" a rychle se stal oficiálním názvem. Ve dvacátých letech minulého století přijela Katherine Curtis do Evropy a se svou skupinou akvabel předvedla neobyčejná vystoupení. Tato vystoupení byla podnětem k rozšíření synchronizovaného plavání v Evropě, zejména v Holandsku, Belgii a Francii (Kovařovic a spol., 2009, p. 35).

Poprvé je synchronizované plavání zařazeno do programu Panamerických her v roce 1955 jako jedině ženský sport. Po II. světové válce dochází k rozvoji synchronizovaného plavání v Evropě. Na Olympijských hrách v Helsinkách v roce 1952 viděli diváci exhibiční vystoupení amerických akvabel. Za čtyři roky vystoupily americké akvabely exhibičně na OH v Melbourne roku 1956 a v roce 1960 v Římě (Motyčka, 2001, p. 107).

Rok 1956 byl důležitým mezníkem, kdy synchronizované plavání bylo komisí FINA
(Federation Internationale de Nation Amateur - Mezinárodní plavecká federace) zařazeno
vedle plavání, skoků do vody a vodního póla do své organizace jako čtvrtý plavecký sport.
Zařazení synchronizovaného plavání do skupiny plaveckých sportů bylo potvrzeno
i olympijským kongresem OH v Melbourne. Do LEN (Ligue Europeén de Natation -
Evropská plavecká federace) se synchronizované plavání dostává až v roce 1970 jako
čtvrtý plavecký sport (Kovařovic a spol., 2009, p. 36).

V následujících letech se začínají konat mezinárodní soutěže, první neoficiální ME
za účasti 9 států se uskutečnilo v roce 1958 v Amsterodamu. Vzhledem ke vzrůstající
popularitě mohlo být synchronizované plavání zařazeno do programu plaveckých
mistrovství (Hoch, 1987).

První pravidla pro mezinárodní soutěže, mistrovství kontinentů a pro OH, která byla
závazná pro všechny sportovní svazy sdružené ve FINA, schválil kongres FINA na OH
v Římě v roce 1960 a v roce 1964 v Tokiu byly kongresem Fina provedeny změny, jaké
přinesl vývoj podle zkušeností v různých zemích.
První mistrovství světa se uskutečnilo v Bělehradu v roce 1973. Na OH v Moskvě roku
1980 bylo synchronizované plavání přijato jako nový olympijský sport a roku 1984 na OH
v Los Angeles bylo poprvé zařazeno do programu. Soutěžními disciplínami byla sóla
a páry. V roce 1996 na OH v Atlantě došlo ke změně v programu, kde byly soutěže sól
a páru nahrazena disciplínou technických týmových sestav. Od OH v australské Sydney
(2000) se konají soutěže pouze v disciplínách páry a týmy (Klečková, 1992, p. 3
a Motyčka, 2001, p. 107 a Kovařovic a spol., 2009, p. 36).

Do roku 1998 byly na OH a MS nejlepšími závodnicemi reprezentantky USA a Kanady,
po tomto roce se na prvních místech umisťují závodnice z Ruska, Japonska, ale také
Španělska a Číny.